pierrot

Jak je nemožná..
Trapná i na srazu recesistů, protže JEJÍ recese je až příliš dokonalá..
Její tělo křičí "Jsem tady!Dívejte se!" ale nikdo to neslyší.. všichni zírají kamsi pryč, ona je jen černý blýskavý flek na duze, která tančí kolem nich..
Je jí smutno, v hlavě a před očima se jí promítá všechno.. všechny tváře, cizí i její, jak se měnily v čase..
Ty dvě si povídají, jedna je dokonce součástí duhy.. říká, že v ní být nechce, ale ona ví, že ji to těší.. proto přeci existuje, ne?
Být součást duhy.. ale jak? Duha ji přehlíží.. tak hledá ty černé.. ale pak zjistí, že všichni se tak jen tvářili, protože ve skutečnosti hrají všemi barvami.. jako duha.
A ona neví, co s tím, jak se té černé zbavit.. jak přestat být jen nečistotou, jen kazem..co když na to nikdy nepřijde?