Za pár hodin sice mám být na place a uměle se usmívat na olímečkovaná (ne)stvoření, což vyžaduje hlavně dobře se vyspat, protože moje tělo na kofein naschvál nereaguje (což mne ovšem neodrazuje lít ho do sebe v mé oblíbené koncentraci s mlékem, skořicí a třtinovým cukrem v neomezeném množství), ale já teď prostě nemůžu usnout.
Měla jsem v hlavě spousty článků, které jsem si hezky sepsala, zeditovala, doplnila pár vskutku ftipnými detaily.. ale když jsem klikla na "publikovat", tak mi došlo, že to všechno z mé hlavy sice rázem vyletělo ven, ale nezastavilo se to v žádném koutě virtuální reality, ke kterému bych měla přístup, nýbrž to prostě zmizelo. Přesně v tom okamžiku, kdy jsem si řekla, že nějaké pozůstatky snad ještě dám dohromady a přeci jen je v nějaké nudnější a zmatenější formě sepíšu..
Místo toho začnu znovu.
První věc, která nesmí zůstat nezmíněna, jsou oči pana Jareda, co sice nesvítí ve tmě (a já se tak těšila!) a jsou ještě umístěna v hlavě, která umí jen zatraceně nudně zpívat (omluva všem fanouškům 30stm, ale nemohu jinak), ovšem řádně to dokáže vykompenzovat nejšílenějšími nápady, jakože vám dovolí přelézt zábradlí, které by vás normálně obralo o dalších sedm stovek čistého, aniž by vám v tom rádobydrsní sekuriťáci bránili. Musela jsem chvilku přemlouvat slečnu K. a taky mi to přivodilo pár modřin a otlačenin na horní části stehen, ale stálo to za to.
Zadruhé, Agnes přijali na školu, kde nebude dělat nic jiného, než to, co celou dobu chtěla dělat. Fakt. A ačkoli je to stvoření, co někdy působí, že je němé, dostalo více bodů z mluvení než ze psaní..
Zatřetí, navštívila jsem ráj všech leváků^^ a teď nemyslím ten divný obchod v Praze, co se tak špatně hledá, až to musíte vzdát a najít ho jindy v naprosto neočekávanou chvíli.. myslím tím město veliké, ležící na řece Temži, plné prodavačů indického původu, město, jímž vede jediná trasa metra na světě, která mi způsobuje alergii, město všech potterofilů, zastydlých punkáčů a bítlsáků.. myslím Londýn.
Začtvrté, už zase mi všechno skončilo najednou. Nemohlo to chvilku počkat, než se vzpamatuju z jedný změny. Ne, to nedočkavé cosi, co mne budee asi navždy doprovázet, se rozhodlo, že se mou půjde dál životem, abych si náhodou nezvykla na to, že jednou přijde den, kdy snad budu i docela šťastné a relativně usazené stvoření.
Jsem sice jedna z milionů těch, co už o tom napsali sáhodlouhé sentimentální vyprávění, a další přibývají každým dnem, ale kdyby to od vašich necelých osmi let byla velká část vašeho světa, budete na tom stejně. Pan Potter skončil =(..
Komu se o té brýlaté stvůřičce nechce nic číst, nechť využije příležitosti a zavře tuto stránku právě teď..
..
Ouki, douki.. teď je to moje^^
Nepatřím mezi děti, co by bez Harryho byly ochotné číst akorát smsky a statusy na fejsbuku. Četla jsem vždycky. A četla jsem hodně. První čtyři díly jsem do sebe nacpala jako to výše zmíněné kafe bez nějakých zbytečných prodlev. Když mi bylo deset, vyhlížela jsem celé prázdniny, jestli k nám náhodou nepřiletí sova a nepošle mě pryč. Byla jsem sice hodně zklamaná, když mi ve skutečnosti opravdu žádný dopis z Bradavic nepřišel, ale myslím, že někde, kam ani nejlepší mikročip ani rentgen nevidí, se jednou sova snesla na náš plot a něco mi přinesla. Jinak si neumím vysvětlit, proč jsem si posledních osm let připadala jako z jiné planety.. a navíc zázrakem prolezla základku i střední o.O
Asi mi to ulehčovalo čekání na další filmy a knížky.. nezapomenu, jak jsem o Vánocích dostala konečně pátý díl a přečetla ho přes noc - což je mimochodem poprvé, co si vzpomínám, že jsem takhle přenocovala.. a naši mi pak odmítali koupit další knížky, protože jsem je přečetla tak rychle o.O
A najednou.. tu je knížka poslední.. a je tak divný ji dočíst, prostě skončit.. pořád si říkám, ještě filmy.. ještě dva filmy.. ale i ty přišly tak brzy.. a najednou má být definitivně po všem. Sice se snažím uklidnit tím, že za dvacet let vznikne remake a mně bude zase deset a tentokrát k nám sova opravdu přiletí.. ale co budu dělat do té doby? Kdo mne uchvátí?
Pan Potter mne provedl dětstvím.. ale teď se po mně chce dospělost. Co s tím?
Začalo to tím, že se Agnes zamilovala do kolečkových bruslí, co mají kolečka ve dvou řadách, vypadají hrozně cool, ale nedá se na nich jezdit.. (respektive, ONA na nich neumí jezdit.. nebo spíš brzdit, přesun z místa na místo, na jehož konci je pevný bod, kterého se může chytit, docela zvládá..)
