Agnes by měla mít předvídací schopnost. Alespoň na nějaký minimální nejzákladnější úrovni – a jeden by řek, že občas se i nějak nenápadně projevuje, ovšem to by pak nesměl přijít okamžik, který všechny vize strčí do kapsy a vymyslí si vlastní transdimenzionální všechnuznalost negující prostor, kde zákony mého pidisvěta prostě neplatí. a právě do něj jsem se dostala tento pátek.
Je půlka října, což v Agnesině světě znamená příchod dne, který přehazuje číslice na tabulce měřící její věk. Je to velice bolestivý proces, proti kterému existuje jen jeden druh léčby – jít na koncert a skákat, dokud vlasy nejsou zmoklé a břišní svaly nebolí.. to znamená něco praštěného, napůl trapného, kde nebudu moc vidět. A já idiot jsem vybrala zrovna koncert Koblížků, Zoufale sexy a Náhodnýho výbjeru.
Klub Mlejn se nachází ve Stodůlkách, kde jsem nikdy předtím nebyla, takže jsem byla dost zvědavá, do jaké kategorie spadá. Slovo “klub” se dá totiž použít opravdu na všechno, od bývalých továren, tělocvičen, hospůdek s mini podiem až po něco, co bych nazvala mou ideální představou klubu. Tohle byla tělocvična. A nebyla vůbec špatná. Což je dobře...
...když jsme tam totiž přišli, tak jsme byli úplně mimo. Sestava Agnes, slečna K., slečna Mí. a mein Bruder totiž měla spoustu nedostatků. Zaprvé to byl věk. Nechci ostatní podceňovat, ale s věkem 15+ jsme patřily mezi menšinu. A to 15+ platí jen pro brášku, my ostatní můžeme už dávno řídit auto. Zadruhé, byl tu bráška. Bráška je kluk. To byla další menšina. Zpočátku ho to dost děsilo, pak na tom našel několik výhod, ale to až později..
..
.. a zatřetí, podmínka “nebýt vidět” byla prostě nesplnitelná. V tom množství bylo možné se ztratit jen v rohu ve tmě, což ale nebylo v plánu. Takže jsme tam tak stáli, přerostlí, přestárlí a čekali, co se bude dít. Bráška se rozhodl raději stát a opírat se o zeď, my to šly risknout doprostřed.
První hráli Zoufale sexy. A teď vám musím říct jedno důležité pravidlo užívání bandzone – většina písní je tam v šílené kvalitě, což znamená, že cokoli tam najdete a poslechnete si, nemůžete brát nikdy stoprocentně jako finální verzi k poslechu. Protože pokud to tak brát budete, neposlechnete si nic. A u Zoufale sexy se mi stala jedna z těch úžasných věcí a sice to, že nahrávky jsou sice pochybné, ale naživo to vážně stojí za to a strašně ráda si je poslechnu ještě někdy příště. Naživo, jak jinak. A s publikem, které je dokáže ocenit. Takhle si svou slávu užil jen kytarista, který vypadá jako kříženec Němce, Ira a Dána, možná Brita.. ovšem zas až tak úchvatný nebyl (Agnes a její měřítka dokonalosti =X).. Podle textů to sice občas berou moc vážně, ale zoufalý to fakt nebylo.
Pak ovšem přišla kapela, kvůli které to celé vzniklo a já si nemohu pomoct, mne to prostě nechytlo. Mám totiž zásadní problém ve vnímání hlasů a pokud se mi nelíbí něčí hlas, pak k němu budu těžko hledat cestu. A to je přesně případ Náhodnýho výbjeru, který má sice dost kámošů, aby mu tam rozjeli kotel, ale rozmazlená Agnes si to poslechne jednou, dvakrát.. a víc už prostě nemusí. Stačilo.
Teď se vrátím k bráškovi. Ten stál celou dobu opřený o stěnu, s rukama v kapsách a výrazem robota, Narcistickou čepicí a v kostkovaný košili, pořád jen stál a hlídal naše věci. Občas jsem se k němu dívala, jestli se třeba taky nepohnul.. a párkrát se mi podařilo ho zahlídnout, jak se mu jakési slečny snaží vymluvit díru do hlavy a vymámit z něj fejsbuk. Je tohle fér, on si tam jen stojí a ony mu div neskáčou po krku.. o.O
Zbývá už jen poslední kapela, která mi přišla jako největší ironie večera. Aby náhodný čtenář rozuměl – mám je ráda. Baví mě je poslouchat, neuvěřitelně mě to uklidňuje a dostává pryč z prašivýho dospěláckýho světa, kterej si dal za úkol malou Agnes děsit na každým kroku. Ovšem připadá mi vážně šílené, když si kluci už relativně dospělýho věku založí kapelu kvůli holkám a pak na ně přijdou slečny, které nemají ani občanku.. já si nemůžu pomoct, ale připadala jsem si jako fosilní pedofil a to jsem si přišla jen zaskákat... a taky přinést jojo ^^. Protože mne baví nosit divný dárky divným lidem, po koncertě jsem svedla velký boj se sebou a vydala se za Brandym aka Voldemortem, předběhla foceníchtivé slečny a věnovala mu bíložluté jojo. Proč jojo, viz video výše. Proč Brandymu, protože je to právník jako slečna K. a vážně vypadá jako Voldy.. A protože mě děsí nejmíň. Takže asi tak. Nutno říct, že mi pak to jojo hrozně chybělo, takže nutně potřebuji nové, jsem na tom pohybu nahoru..dolů..nahoru..dolů..nahoru závislá. A teď nemluvím jen o joju a zároveň tím nemyslím nic perverzního. Prostě Koblížci teď mají svoje jojo. A myslím, že nejsem první, koho to napadlo.. taky tak rádi dáváte dárky lidem, který znáte strašně matně, ale z toho co dělají, jakoby jste jim rozuměli mnohem víc, než vlastní rodině?
© video od brášky
No comments:
Post a Comment